Kuráž 1.část

18. července 2010 v 17:54 | Pája |  Jednodílné komixy
Pochybuju že je tu ještě někdo,kdo by to četl,ale nerada nechávám práci nedodělanou....mrzí mě,že jsem na to tak zajebala....všichni jste věděli,že dříve nebo později to přijde.
není to tak zlý
Stála jsem před zrcadlem a upravovala si vlasy.Kroutily se mi v pravidelných vlnách a já nevím proč jsem si v tu chvíli připadala tak  nějak hezká,jn jsem to neřekla nahlas,protože mi to přišlo moc samolibé.Byla jsem prostě normální.Ani modelka,ani ošklivka,ani tlustá ani hubená,ani hloupá ani génius.Prostě zlatá střední cesta a svůj život jsm měla ráda takový jaký byl.Tedy na pár malých vyjímek.Ale s těmi se člověk musí prostě srovnat.


co si vezmuuu
Už když jsem byla malá tak mě rodiče učili,že život vždycky nebude krásný a mírný.Natož že mě bude šetřit.Vydržela jsem toho hodně a vždycky se postavila na nohy.Zrovna teď jsem se stavěla na nohy zase.Opustil nás táta.Prostě ze dne na den zmizel.Tušila jsem to dlouho.Já i mamka,obě jsme to tušily.Ale ani jedna z nás nevěřila tomu,že se to stane.A já jsem se s tím musela dát dohromady.To ovšem mamka tak dobře nedokázala.Když jsem se přehrabovala skříní s oblečení,zčehohož do půlky jsem se už neoblékla,protože jsem z něj nějakým způsobem vyrostla,ptala jsem se sama sebe:Dopadnu taky tak?
máma pije
Když jsem sešla dolů,koutkem oka jsem zahlédla mámu.Měla zarudlé oči od pláče.Do té doby než jsme zůstaly samy nikdy neplakala.V ruce držela skleničku.Nejspíš s vínem,které stálo na stolku jen kousek od ní.Její nejvěrnější společník:Alkohol.Popravdě jsem se jí celkem bála,když jsem okolo ní musela projít,každé její slovo,které vypustila z úst v alkoholovém opojení mě bolelo.Snažila jsem se jí chápat,ale copak v šestnácti letech jsem mohla chápat co cítí moje skoro čtyřicetiletá matka která zůstala bez manžela?
jdu kolem mamy
V rychlosti jsem si udělala snídani a šla jí pozdravit.Musela jsem překonat ten strach.,,Dobré ráno mami!"Pípla jsem tiše a podívala se do jejích,alkoholem potemnělých očí.Pomalu zamrkala a mlčela,přišlo mi,jako když mě nepoznává.Bylo to dost možné,nevěděla jsem,jak dlouho tam sedí.Nemáte ani tušení,jak moc jsme si přála se jí vrhnout kolem krku a říct:Maminko,prosím neplač,prosím buď zase ta stará máma!Ale nešlo to.Neposlechla by mě.Tyhle věci nejdou udělat na povel.
koukni na sebe
Zničehonic odložila skleničku a začala se smát.Prohlížela si mě odzhora dolů a já jsem se začala cítit trapně.Mám na oblečení flek od zubní pasty nebo co?Jenže to co řekla,to jsem opravdu neřčekala:,,Neměla bys tolik jíst.Podívej se na sebe,to chceš zkončit stejně jako já?"Tohle nemusíš poslouchat,řekla jsem si a jakoby nic jsem se otočila a šla do jídelny.Zase jedno zkažené ráno.,,Osamělá a zoufalá!Taková chceš být?!"Vykřikla ještě předstím,než jsem zabouchla dveře.
yumi
Když jsem pak seděla sama v jídelně,tak honosné a starodávně zařízené,všechno na mě padalo.Slyšela jsem mámu,jak nahlas brečí.Nevím jestli to dělala proto,abych jí přišla utěšit,ale já jsem se na ní v tu chvíli nemohla ani podívat.Tlustá?Mám postavu,jakou by mi mohla spousta holek závidět...i když spousta...jasně není přímo ideální,ale ani naprosto špatná,nikdy jsem s tím nic nedělala.
snídám
Zahleděla jsem se do misky cereálií a naprosto na ně ztratila chuť.Žaludek se mi svíral a snažila jsem se ze všech sil zadržet slzy.,,Proč se tohle děje zrovna mně?"Přivřela jsem oči a užívala si několikavteřinového ticha,které narušil opakovaný pláč paní domu.K tomu se navíc velice hlasitě ozval můj žaludek,který byl zvyklý touhle dobou vždycky jíst,ale když nebyla chuť,tak to prostě nešlo...
mává mi přes okno
Najednou kdosi zaklepal na okno a já nebyla ani překvapená.Byl to Nathan.Asi bych vám měla vysvětlit jak to s námi dvěma je.Já a Nathan spolu chodíme do školy od první třídy a snad od prvního dne jsme byli nejlepší kamarádi.A když jsme se rozhodovali kam půjdeme na střední,tak jediná podmínka byla ta,že tam půjdeme spolu.Ale jak se říká:Kamarád taky rád.Neberte to ale doslova.Jednoduše řečeno,se mezi mnou a Nathanem začalo tvořit jiné pouto než kamarádské a přerostlo to ve vztah.Nejkránější tři měsíce mého života.On to ale ukončil.Řekl že to tak nechce,že to tak necítí.Ze dne na den zase jen přáteli.Jeden bez druhého nemůžeme být ale ani spolu.Vždycky jsem se tvářila,že jsem šťastná,že se tak rozhodl,ale nemohla jsem mu říct,že ho pořád potají někde hluboko uvnitř miluju.
nvěděla jsem co mě čeká
A když jsem toho rána odcházela z domu a za sebou nechávala plačící mámu a všechny smutné vzpomínky,nemohla jsem tušit,že i to zdánlivě normální ráno bude startovací čárou pro něco,co se v mém těle začne rozrůstat,šířit jako lavina.Ale zatím se nezdálo,že by se něco mělo dít.Bylo to jen uvnitř mě.

***
koupu se
Večer,když jsem se koupala,tak jsem nad vším přemýšlela.Opravdu jsem tlustá?Doufala jsem,že ne.Ale nikomu ještě neublížilo když si občas zacvičil a jedl víc zeleniny ne?Přeci nechci umřít ve třiceti na infarkt!Jenomže za tím vším stál pořád ten otazník,jestli bych opravdu neměla shodit.Nepřipadala jsem si tlustá,ale mámina slova mi hlodala v hlavě.
není to tak strašný
V pokoji jsem se pak postavila před zrcadlo s prohlížela se ze všech stran.,,není to tak strašný!"Opakovala jsem si stále dokola,ale ten můj křečovitý úsměv naznačoval že tomu sama moc nevěřím.Jak moc bych chtěla vypadat jako ty modelky z časopisů?A popravdě,jedna z prvních myšlenek byla:Líbila bych se pak Nathanovi?Musela jsem se v duchu okřiknout za to,že takhle uvažuju,ale někde v mojí hlavě už hlodal malý červíček,který naznačoval,že bys "něco" dělat měla.
stoupám na váhu
Když jsem si stoupala na váhu,možná ve mě hlodal strach z toho co uvidím.Nebyla jsem to náhodou dneska já,kdo říkal že nejsem tlustá?Srdce mi bušilo a já se při pohledu na ciferník opravdu naštvala.To není možný!Kdybych vážila tolik,tak přeci vypadám úplně jinak!!!Jenomže když jsem se pak v rychlosti otočila na sebe do zrcadla,můj zadek mi připadal jako dědictví mamuta...
musim zhubnout
,,A konec!"Vykřikla jsem rozhodně a seskočila z váhy,až ve spodním patře zařinčel lustr.Neskončím sama,tlustá a ošklivá!Sama jsem nemohla uvěřit tomu že uvažuju jako moje máma,ale bylo to asi tak.Vždyť krom Nathana jsem neměla žádnýho kluka,takže na mě asi fakt něco bude špatně!A co?Tak prostě budu jíst trochu míň sladkostí a víc zeleniny!Pche,mě nějakej tuk nezastaví!!!
***
už zase chlastá
Smutně jsem zklopila hlavu a cítila jsem,jak se mi do spánků hrne horká krev a já byla jen krůček od toho se rozplakat nebo rozkřičet.A stačila k tomu jen tak malá a nepatrná věc jako podnos se skleničkami.Co myslíte že v nich bylo?Vemte v úvahu že žijete s mojí mámou a odpověď je celkem jasná.Byla sobota a já si jí chtěla užít.Sice jsem neslyšela ty hlasité vzlyky mojí zoufalé matinky,ale viděla jsem jak se tiše ničí a sama jsem s tím nemohla nic udělat,protože mě neposlouchala.Brala mě jako zrádce,protože jsem v sobě měla krev zrádce,manžela,který jí opustil.
spálila
Už jsem vám říkala,jak jsem zručná v oblasti vaření?A víte že tu ozdravnou dietu dodržuju?Už jsem zhubla dvě kila a mám ze sebe opravdu skvělý pocit.Je to jednoduchý,prostě nějím sladký,víc zeleniny,do školy chodím pěšky.Dokonce jsem si koupila kuchařku na zdravou výživu.Většina těch jídel tam vypadá naprosto nejedle,ale věřte tomu,že já se tam snadno nevzdám,zvlášť potom,co jsem viděla,jak se na mě dneska Nathan dívá...tak nějak obdivně?Jak jsem se zahloubala do svých myšlenek,najednou jsem měla pod rukama skoro zuhelnatělé cosi,co se dávno dalo nazývat potravinou.
uuups spálila
Rychle jsem otevřela okno a začala větrat,odháněla jsem černý čmoud co nejdál od sebe a modlila se,aby ten štiplavý smrad nepřivolal mámu.Ale co,zkusila jsem to,i to se počítá.Ale měla jsem strašnej hladmopravdu hroznej.A v časopise přeci psali,že hladovění nic neřeší.Já si teda myslím něco jinýho,jedna holka od nás ze třídy má perfektní postaqvu a to jenom proto,že jí dvě+ jídla denně.To bych asi nezvládla,protože jak se tak na sebe koukám,stačí pár hodin a mám hlad...
aaa zdravá strava
A nakonec moje volba padla na pomeranče i když jsemteda na sebe byla naštvaná,že nevydržím chvíli bez kusu žvance.Říkala jsem si,že bych mohla zkusit třeba jednou týdně půst nebo přestat svačit odpoledne.K čemu mi to je?Když se naučím to pár hodin vydržet,určitě to bude mnohem efektivnější než ta slabá dvě kilečka...a najednou mi začalo připadat,že to co jsem dokázala je vlastně úplně na nic...a pak zazvonil zvonek u dveří.
nechápeš to
S Nathanem jsme spolu poslední dobou mluvili častěji  než dřív,přišlo mi,jako kdyby zapomněl na to že jsme spolu kdy chodili a rozešli se a začínali jsme všechno od začátku.Zase jako kamarádi.Ale s takovým tím zvláštním vzrušujícím nábojem.Kdykoliv jsem si na něj vzpomnělaq,rozechvěla jsem se po celém těle a nedokázala jsem ho brát jenom jako "kamaráda".To proto mi dělalo takovou raqdost,když si mě prohlížel od hlavy až k patě a trošku se u toho červenal.Seděli jsme spolu na lavičce před naším domem a jen tak se dívali do ulice.Nemuseli jsme mluvit,to občasné ticho narušené slabým cvrlikáním ptáků okolo nás tvořilo hradbu před okolním světem.Jenže on náhle promluvil:,,Ty jsi zhubla?"
tak proč si mě opustil
,,Jo!"Vykřikla jsem nadšeně.,,Teda...snažím se..."Pokrčila jsem rameny a sladce se usmála.Chvilku mlčel,sevřel pevně rty a já tohle gesto nechápala.Dělal ho pokaždé,když se mui něco nezamlouvalo.,,Nechápu proč to děláš...!"Zamručel sotva slyšitelně.,,Jak proč?Chci být hezčí!"Opáčila jsem zvesela,jenže v jeho tváři se nepohnul ani jediný sval.,,Jsi krásná i bez toho,měla bys toho nechat..."Zašeptal,ale mjá i tak zachytila každé jeho slovo a ta jeho řeč mě neskutečně rozhodila.,,Tak krásná jo?"Vyjekla jsem a nemám tušení,kde se ten vztek ve mě najednou tak vzal.,,Tak když jsem tak "krásná" tak proč ses se mnou rozešel??!"
utííkááá
Jen nehybně seděl a třeštil na mě oči.Nejspíš v první chvíli tomu nechtěl věřit,ale i pak neřekl nic,jenom sklopil hlavu.Vyskočila jsem na nohy a tvář se mi zkroutila v bolestném gestu,když jsem věděla,že už svůj pláč nezabrzdím.,,Tak proč,proč??"Zakřičela jsem a rozeběhla se zpátky domů.Nešel za mnou,nesnažil se mě přemlouvat,jen skryl tvář do dlaní a projel si s povzdechem prsty ve vlasech.Ještě několik hodin na to jsem ležela v posteli a dívala se do stropu.Nechápe to.Nechápe nic.Možná si ani neuvědomuje,že ho pořád miluju,že to dělám i kvůli němu...
sedí na posteli v noci
Chystala jsem se jít spát,nechat své uplakané oči odpočinout,jenomže zazvonil telefon.Věděla jsem že volá Nathan,tak to prostě bylo i když jsme byli malí a pohádali se.On zavolal první a omlouval se,protože měl pocit,že je vždycky všechno jeho vina a mě to jeho sebemrskačství a mučednictví často rozčilovalo,ale teď jsem běžela ke sluchátku jako smyslů zbavená.
je to dobrý
,,Jo,to je dobrý..."Zahuhlala jsem na jeho několikaminutovou odmluvu,při které se neustále zadrhával a já v duchu viděla,jak nervózně přešlapuje a pochoduje po svém pokoji.I v mých nejtajnějšícvh představách byl pořád tak dokonalý a úžasný.Byla jsem si jistá,že nikdy nikoho nebudu moci milovat více,protože jednoduše mu Nathan v mém srdci ennechá místo.Kdyby jen věděl...možná že i kdyby věděl,nic by to nezměnilo.A tak jsem ten večer šla spát s tím,že i po tom,co mi dneska řekl,se nevzdám.

***
znovu
Další měsíc a půl v háji.A já zhubla jen dalších pět kilo.Jenom.Jo,jde to rychlejš,obleču šaty na který jsem předtím ani nepřemýšlela,ale není to přesně to,co chci.Já chci být hubená do háje!Copak tyhle nohy jako sloupy a povislej špek na břiše...copak něco z toho mají modelky?Vždyť já kdybych chtěla,tak taky můžu být modelka,ale protože se mýmu línýmu a obrovskýmu sádelnatýmu zadku nechce,tak nebudu!A přesně takhle mě dokázalo rozčílit jen jedno stoupnutí na váhu...
měla jsme pocit že tam je
Vstávala jsem o dost dřív,abych byla vždycky perfektnmí,když už půjdu do školy.V učení jsem se sice teď trochu zhoršila,ale co má být?Učení je prostě těžký a krom toho,já mám i svoje zájmy...i když v tuhle chvíli nejsem schopná říct jaký,určitě nějaký budou.Byla jsem schopná stát před zrcadlem i hodinu a hledat na sobě nedostatky a naopak to,co se mi líbilo.Měla jsem o dost tenčí ruce,takové elegantní hůlky,na to jsem byla hrozně pyšná...a najednou mě polil ledový pot.Tak silný pocit,že za mnou někdo stojí já...
nikdo tam není
Skoro jsem vyjekla,když jsem se otočila,ale za mnou nikdo nebyl.Po celém těle mi projel mráz a klepala jsem se jako "drahý pes".Takový chvilkový vyděšení,jako když jdete po tmě a myslíte si,že je před vámi ještě jeden schod,ale on není.
přemýšlí
Dole to nějak podivně zářilo.Jistě,bylo krásné ráno,ve vzduchu bylo cítit příjemné teplo,ale tím to nebylo.Konečně jsem měla pocit,že náš dům má nějaký život.Mám takový pocit,že jsem z jídelny dokonce zaslechla nějakou melodii,zpěv mojí mámy...jak už je to dlouho,co si nic nepobruklovala?Přišlo mi že to ani není možné,aby jí ze dne na den něco tak osvítilo,ale byl jsem ráda.Teď předemnou stál ale talíř plný toustů.Nechtějte ani vědět jakou jsem na ně měla chu´t tak strašnou.Ale už to byly minimálně dva týdny co jsem si říkala,že bych mohla kašlat na další denní jídlo,protože vynechávání odpolední svačiny jakési malé výsledky přinesla.
thinking
Ale tak jeden sendvič...nebo jenom půlka.V ten okamžik se uvnitř mojí hlavy odehrával obrovský boj a já neměla tušení,která moje část zvítězí,jestli ta stará,nebo ta nově nabitá,která mi dala to,co mám teď,ale nebyla jsem to úplně já.Jak moc jsem chtěla být krásná a tahle věc,to jídlo bylo skoro mým nepřítelem.Měla jsem takovou chuť to všechno spořádat,jíst až bych měla pocit že prasknu,ale prostě jsem se bála na to vztáhnout rukju.Nějaká moje vnitřní kalkulačka mi říkala:Spočítej si ty kalorie v tom...NIKDY NEBUDEŠ DOKONALÁ jestli to sníš...a tak jsem s úžasným pocitem toho,jak se umím kontrolovat odvrátila od sendvičů zrak...
sluší ti to
Když jsem už stála ve dveřích,připravená vyjít,uslyšela jsem za sebou mámin hlas a zněl mi nádherněji než kdy jindy.Byla naprosto střízlivá,neplakala a v duchu jsem viděla,jak se usmívá.Nemohla to být ani pravda,jak dlouho jsem jí už neviděla usmívat se a přitom to byl tak nádherný pohled...,,Moc ti to sluší!"Řekla a já sebou úplně trhla,protože sde mi ani nezdálo možné,že by něco takovho řekla.,,Moc...moc děkuju!"Vydechla jsem a nějak jsme cítila,že je na mě hrdá a já toužila jen po tom být ještě lepší,aby na mě byla hrdá ještě víc.,,Dneska chci,aby jsme si spolu udělaly takovou malou oslavu,jenom my dvě,dobrá večeře,co ty na to???"V tu chvíli,kdy byla takhle rozněžněná,mě ani jiná odpověď než ano ennapadala a já se neskutečně těšila...
***
konečně tu jsi
Ale když jsem tam pak večer stála a viděla ty hory jídla,sevřel se mi žaludek.Co bych bože dala za to všechno to spořádat...jenomže jsem si vzpomněla na sebe ještě před pár týdny a jednoduše jsem se vrátit k tomu NECHTĚLA.Bylo to jako psychická blokáda a říkala jsem si:Si silná...strašně moc když to vydržíš,můžeš na sebe být pyšná.,,Tak co tomu říkáš??"Rozplývala se mamka a já cítila palčivou bolest v tom,co jsem jí musela říct...
gomen mama
,,Já...mami promiň...ale není mi dobře...já opravdu jsem se na to těšila,ale půjdu asi spát....to...to bude mnohem lepší.Mrzí mě to..."Zavřela jsem oči a i tak mě bodalo u srdce,protože jsem věděla přesně jak se zrovna tváří,to zklamání z ní přímo zářilo,ale nic neřekla,jen pokývala hlavou.Kdyby jen věděla jak moc mě to bolelo,ale ta myšlenka na to,kolik jsem toho už ten den snědla mě naprosto ovládala a nedovolila mi přemýšlet tak,jako dřív.
proč proč proč
Když jsem vyběhla k sobě do pokoje,rozkřičela jsem se tak,že to musela swlyšet i máma ve spodním patře.Rvala jsem si vlasy,plakala a křičela,jen abych
 ze sebe ten vztek a nechuť vůči sobě samé dostala...a tehdy jsem ten pocit zažila znovu,jen už pro ěm nabyl hmotných rozměrů a já sice v matných obrysech,ale přeci ucítila vedle sebe někoho dalšího.Věděla jsem,že je to jen moje představa,ale nechtěla jsem se jí zbavit,protože z ní vyzařovala nádherná sebevědomá aura krásy....a něco mi říkalo,že přesně takováhle si přeji být.
bylo to hnusný
,,Netrap se tím...udělala si to pro sebe!"Zazníval mi v hlavě přívětivý hlas té mé teď už skoro reálné představy dokonalé dívky s rudými vlasy.,,Nic se vlastně nestalo..."Jenomže tomu jsem já nevěřila,přeci jsem se takhle nechovala!,,Myslíš že by tě někdo pochopil?Začali by se starat a všechno by pokazili,to bys chtěla?Tolik času pro nic??
busu s tebou
,,Zato já tady s tebou budu stále...já jediná ti rozumím...!"A mě to přišlo jako krutá pravda,že jen mnou vymyšlená postava té nádherně štíhlé dívky by mohla pochopit jak se teď cítím.Rozplynula se stejně rychle jako se objevila a já šla spát s tím,že tahle cesta kterou teď jdu,je ta nejlepší....
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 jade jade | 18. července 2010 v 20:49 | Reagovat

no konecne dajaky clanok :)

2 Hok Wolker Hok Wolker | E-mail | Web | 18. července 2010 v 21:59 | Reagovat

[1]: Pako, kdybys radši komentoval ten článek a ne konstatace, že je článek!

Zajímavé jako vždy, víš že si připadám jako Nathan? Tedy ne, že bych s tebou chodila, ale takové to ulísané človíče, co si myslí, že je všechno jeho vina :)

3 Lory Lory | 19. července 2010 v 10:02 | Reagovat

wow..docela děsivé :D ale skvěle zpracované jako vždy...

4 Nikki Nikki | Web | 20. července 2010 v 17:27 | Reagovat

,, Ahoj jmenuji se Anna, oddedneška sem tvoje nejlepší kamarádka. Věř mi, budeme se mít fajn" tak nějak čekám na tuhle větu :D

5 Hannyra Hannyra | Web | 22. července 2010 v 20:16 | Reagovat

Pání Pájo smekám, nádherná práce. Dokonalost! Každé slovo, písmeno má své kouzlo a fotky jsou k tomu parádně nafoceny =). Prostě skvělá práce jako vždy =).

6 Katy Katy | 25. července 2010 v 12:52 | Reagovat

wow, moc pěkný! Takový občas předpokládatelný, ale tím ani o ň horší =)  viď že to dokončíš ? :)

7 LCaravaggo LCaravaggo | 25. srpna 2010 v 14:47 | Reagovat

Mám veľmi rada Tvoju komixovú tvorbu, musím ešte checknúť Tvoje poviedky... :)
ps: Pri písaní tohto komixu vychádzaš z vlastnej skúsenosti? Prečo sa pýtam, pretože veľmi pekne a realisticky vykresľuješ vnútorné pocity hlavnej hrdinky. V tom čo prežíva v súvislosti so svojou hmotnosťou.
ps1: K Tvojmu článku, v ktorom sa omlouvaš(prepáč za nie príliš správnu češtinu)... Nechápem prečo to tu riešiš, veď predsa ten, kto má rád Tvoj blog a komixy, si rád počká... Bezohľdu na to, ako dlho Ti ich tvora potrvá...
ps2: Je načase, že konečne riešiš aj svoj život mimo PC... Nech sa Ti darí a nech Ťa "múza kopne" vždy v ten správny čas...

8 Elorinne Elorinne | 15. září 2010 v 19:13 | Reagovat

Krásné. Opravdu moc... n__n Mám Tvůj blog moc ráda... :3

9 Aaaucevow Aaaucevow | E-mail | Web | 7. srpna 2017 v 11:19 | Reagovat

Segway Verona offers tours that make sure you will enjoy a fun and immerse experience of our beloved city. We combine Segway, our innovative way of transportation, with tours in the historical city centre. Through our explorations of 1 or 2 hours, we will bring you to the most breathtaking spots, so that, if you do not stay long in Verona, we make sure that you see all of the unmissable sights!

Segway is really easy to use! It is so intuitive that it feels like an extension of the human body. To understand why, consider this: if you stand up and lean forward, so that you are out of balance, you will intuitively put your leg forward. Segway works the same way: to move forward or backward, the rider just leans slightly in such direction, and Segway will follow your movements. It is also easy to turn right or left, since the rider just has to push respectively Segway’s handlebar.

Segway is safe. Anyone over the age of 12 can join our tours, except for pregnant women. Apart from these cathegories, we encorage people of every age to try Segway, because this self-balancing object can really make your experience in Verona much more delightful! In fact, if it is hot, you will enjoy some fresh air and avoid to sweat; if it is cold, you will have the possibility of staying outside the least possible time. It is proved that our 2 hours tours show you what you will see in 6 hours walking!

All the tours start with a little training on how to use Segway, because for us safety is the priority. However, we experienced that it takes just a little practice to master on Segway! There are no required skills and, in particular, no need to be able to bicycle. There will always be a tour leader with you, guiding the whole group, so that you can enjoy the view and the tour of Verona. Audioguides (available in different languages) will provide the information you need to fully comprehend the history and architecture of our main monuments, squares and buildings.

In particular, our 2 hours tour will show you: Piazza Bra, one of the biggest squares in Italy, with the Arena, the famous Roman amphitheatre; we will then take Via Oberdan in order to see Portoni Borsari, one of the ancient entrance of the Roman city; we will firstly explore Piazza Erbe and secondly Piazza Dei Signori, two squares full of symbols and buildings with enchanting beauty, and then see Arche Scaligere. Heading to the Duomo, Verona’s Cathedral, we will pass by Santa Anastasia, next to the Conservatory of music; after that, we will have a break on Ponte Pietra, the bridge with the breathtaking view of the Roman Theatre and San Pietro Castle (and much more). On our way back, we will stop at Juliet’s house, so that you don’t forget to take pictures and write your names on the walls! We will conclude our tour with Castelvecchio, the Scaligeri castle and enjoy its amazing view of Verona.

People who went on tours with us really appreciate our flexibility: we do not have fixed tour’s hours, so we can arrange the time that fits the best. Moreover, we try to adjust the path according to your preferences, spending less time on spots you have already seen and dedicate more on your favourite sights. Read what people say about us on tripadvisor...

So, if you want to make the most out of your time in Verona, contact us or stop by our office!

OFFICE HOURS: Monday to Saturday (only closed on Sunday) from 10 am to 5 pm.

DIRECTIONS: We are located in Piazza Cittadella 11b, very close to Piazza Bra, the main square with the Arena.

From Piazza Bra you can arrive at our office on foot (3 minutes): pass under the arch of the gateway with the big clock (Portoni della Bra) and walk through Corso Porta Nuova for approximately 100

http://segwayverona.com/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Pokud máte rádi mojí tvorbu a nejenom komixy...můžete se podívat na můj druhý blog hikate-paia,píšu tam povídku Písečné slzy a dělám videa...nebo na blog jericho-pt tam mám taky povídku Střípky času...jen pro trochu odvážnější povahy:)