Chcete pravdu??

18. července 2010 v 20:59 | Pája |  Něco o mě
^^
Vím,že tohle už píšu vlastně jen sama pro sebe,ale nač břečet nad rozlitým mlékem,do lahve už ho zpátky nenaženete.Vlastně to začalo tak,že jsem na blog měla míň a míň času a pak najednou i když ten čas byl,tak jsem se už vlastně vracet nechtěla.Dřív jsem nemohla žít bez toho,aniž bych ty svoje příběhy někomu vyprávěla...asi proto,že mě nikdo neposlouchal.Vlastně jsem na blogu ventilovala všechny svoje pocity,radost,smutek,samotu,
vztek...ale teď jsem přišla na to,že je daleko lepší si tohle všechno vyzkoušet i v "reálném" životě a dá vám to mnohem víc,než když to jenom napíšete.Pak zjistíte,že pro oči nevidíte jak nádherný svět kolem vás celou dobu byl,jenom proto,že jste si mysleli,že ten svět je na vás tak strašně zlý,že vám nic nejde a nikdo vás neobdivuje...jsou to jenom malichernosti.Protože NIKDO nemůže žít bez toho,aniž by mu někdo,nebo něco ublížilo,nikdo nemůže všechno udělat perfektně,nikdo...a právě z toho se musíte otřepat,vstát a pak budete silnější.Stanete se potom "imunní" vůči těm nepravostem a dalším bolestem,které Vás čekají.Budete dospělejší.
Nechci tím říkat,že jsem dospělá.Určitě nejsem,jsem vlastně ještě větší děcko než předtím,jen si myslím,že jsem dospěla do bodu,kdy už chápu to,co se mi snažili všichni vždycky vysvětlit:Nepřežívej,ale žij.Cítím se teď nejšťastnější ve svém životě.Jsem zamilovaná do fantastického člověka,jednoho z nejúžasnějších lidí,které jsem kdy potkala,někoho,koho prostě v životě potkáte sotva víckrát než jednou.Asi si teď říkáte:Jak dlouho jí to vydrží?Měsíc?Rok?Nevím to.To neví nikdo.Jen vím,že bych chtěla,aby můj život byl i dál takový.A to nejenom pro ten nádherný pocit že mě někdo má rád,že mě čeká budoucnost,kterou jsem si vlastně z části načrtla sama jak jsem chtěla....já jen mám konečně pocit že mě něco čeká.Předemnou už není jenom prázdno.Říkáte si jaký jsem sobec.Že jsem to tu dokázala tak snadno opustit.Vlastně jsme to tu nikdy neopustila,nedocházala bych to bez toho,aniž bych řekla sbohem a rozloučila se tak s kusem života,během kterého se odehrály ty nejdůležitější epizodky mé existence.S každým článkem tu mám spojenou vzpomínku,s každým návštěvníkem tenoučké pouto.Podělala jsem to.Nespravím to.Ale nelituju ničeho co jsem udělala,protože jsem to v tu chvíli chtěla udělat.Když se pořád budu zaobírat tím co bylo,nikdy se nebudu dívat před sebe.Pokud uvidím tu šedivou minulost,mohla bych začít věřit tomu,že tak to bude i do budoucna.Pokud já sama ale nebudu chtít,tak to tak nebude.
Tohle nemá být sbohem.Mělo to být něco jako omluva,ale těch už jste slyšeli tolik...takže nevím jestli by jste o ní stáli.Tím že jsem nic nedělala jsem vás odsud vyštvala,Vás,Leeu...
mrzí mě to,ale to je tak všechno co zmůžu.Chci dodělat věci co mám rozdělené,pokud už nebude možné je dodělat komixově,tak alespoň povídkově.A dál vás už nebudu otravovat s těmahle výlevama pubertáloní mysli...
 

Kuráž 1.část

18. července 2010 v 17:54 | Pája |  Jednodílné komixy
Pochybuju že je tu ještě někdo,kdo by to četl,ale nerada nechávám práci nedodělanou....mrzí mě,že jsem na to tak zajebala....všichni jste věděli,že dříve nebo později to přijde.
není to tak zlý
Stála jsem před zrcadlem a upravovala si vlasy.Kroutily se mi v pravidelných vlnách a já nevím proč jsem si v tu chvíli připadala tak  nějak hezká,jn jsem to neřekla nahlas,protože mi to přišlo moc samolibé.Byla jsem prostě normální.Ani modelka,ani ošklivka,ani tlustá ani hubená,ani hloupá ani génius.Prostě zlatá střední cesta a svůj život jsm měla ráda takový jaký byl.Tedy na pár malých vyjímek.Ale s těmi se člověk musí prostě srovnat.

Přišla, odešla, zavřela dveře

5. června 2010 v 13:22 | Leea
andílek

Rozhodla jsme se, i když jsem dlouho váhala. Vím, že jsem slíbila Páje pomoc, ale nestíhám vůbec, škola, vztahy a vše kolem mě strašně pohltilo, a tak to vzdávám. Omlouvám se, že jsem rušila, co nejrychleji si vezmu saky paky a půjdu o dům dál. Stejně jsem tu byla jen vetřelcem. Mějte se krásně, bylo mi tu s vámi fajn, třeba se ještě někdy někde potkáme na internetu, možná ty povídky dopíšu, i když pochybuji, že je někdo nějak vážně četl, nebo zajímaly. Promiň Pájo, je mi to líto... 
 


První zpráva z Taťány

22. května 2010 v 20:48 | Pája
pikapiii

Kdo že je Taťána?
Tak víte kdo je Evžen že?Náš počítač.Ale teď pozor...Taťána je....notebook.Můj notebook,ze kterého vám právě píšu.Ne,jistě že nechci aby to vypadalo jako vytahování nebo tak,jenom mám hroznou radost a chci se o ní s vámi podělit!Neumím na ní zatím moc dobře psát a musím sedět u stolu,kterej teď připomíná kabelárnu,protože jí musím připojovat snad ke všemu co existuje,ale jde?JDE!
Ani by jste nevěřili,jak je těžký zařídit si intr.Zvlášť když tam nemůžete dojet sami.Teda já budu moct,ale až o prázdninách a jenom párkrát,protože teď jsme všechny peníze vyhodili za Taťánu.Ani nevíte,jak se Evžen těšil,až je propojím kabelem a on si vrzne.Ale co se nestalo.Jeho krásná Taťána je sice zde,krásná a svůdná,její hebké okraje se lesknou,ale on nemůže.Protože máme blbej kabel,takže je jenom sem tam napíchnu na flešku.Takže z cyber sexu sešlo.Ale je to stejně dobrá zpráva,že je nějaká naděje ne??

Zamilovaní a nepochopení III.

16. května 2010 v 17:12 | Paja a Leea |  *POVÍDKY*
picture

A je tu poslední část ^^

Kam dál

Pokud máte rádi mojí tvorbu a nejenom komixy...můžete se podívat na můj druhý blog hikate-paia,píšu tam povídku Písečné slzy a dělám videa...nebo na blog jericho-pt tam mám taky povídku Střípky času...jen pro trochu odvážnější povahy:)